Pošepný František
( * 30.3. 1836 + 27.3.1895 )
Před jilemnickým zámkem, při vchodu do parku, stojí žulový blok. Do něho zasazená bronzová deska zobrazuje postavu horníka, který ve skloněné pravici drží mlátek a levicí pozvedá roušku z bysty ověnčené vavřínem. Bysta zpodobňuje muže, z jehož ušlechtilé tváře vyzařuje energie a cílevědomost. Na podstavci pod ní je nápis: František Pošepný, 30. 3. 1836 - 27. 3. 1895, profesor a slavný geolog český.
Byl jedním z tvůrců světové ložiskové geologie. Jeho význam a vědecký věhlas daleko přesáhl hranice naší vlasti. Jeho životopisci o něm psali: “Kdekoliv se lidská podnikavost zaměřila na otevření nerostných ložisek, tam všude vnikla pověst jeho jména. Ve všech světadílech měl své přátele. Vědecké a učené společnosti mnoha zemí ho přijaly mezi své čestné členy, všude byl vážen pro své nadání, své rozsáhlé vědomosti, neúnavné úsilí a úspěšné výzkumy v oboru hornické geologie.
František Pošepný se narodil jako prvorozený syn manželů Josefa a Františky Pošepných. Jeho otec byl panským bednářem a vinárníkem, matka (roz. Jírová) pocházela z rodiny jilemnického řezníka. Bydleli v harrachovském zámeckém areálu (čp. 1) a stojí tedy Pošepného pomník přibližně tam, kde stával jeho rodný dům.
Do školy prý chodil v Liberci a ve Dvoře Králové, do reálky prý také v Praze, a tak mu patrně už základní školní vzdělání poskytlo dobrou znalost němčiny
Aby uspokojil svůj postupně se vyhraňující zájem, dal se jako jednadvacetiletý zapsat ještě na příbramskou hornickou akademii
Když po dvou letech v Příbrami v r. 1859 školu absolvoval, byl přijat do státní služby. Přál si získaných znalostí prakticky využívat. Chtěl se stát spolehlivým předákem - inženýrem, který se vyzná v tajích nerostného bohatství, ukrytého pod zemí a který dokáže horníkům určit správné místo, směr a způsob jeho dobývání. Zvláště ložiska rud přitahovala jeho zájem. Po mnoha letech tvrdé práce se mu to podařilo.
O geologii Čech se Pošepný zasloužil zejména dvěma rozsáhlými a zasvěcenými pracemi. Jedna se týká hornicko-geologických poměrů Příbramska, druhá je studií o výskytech zlata v Čechách a sousedních zemích; v ní snesl ohromný historický a geologický materiál, poprvé správně vyložil vznik českých zlatonosných žil a dal mj. podnět k revizi pozapomenutých zlatonosných ložisek, z nichž ložisko Rudný pod Blaníkem dalo vyrůst zlatodolu, prosperujícímu po dlouhé desítky let.
Pošepný byl aktivní v mnoha dalších směrech. Zajímala ho např. tektonika solných pňů, které poznal a studoval v Sedmihradsku; byl tak vlastně objevitelem diapirových vrás, dnes důležitých pro vysvětlení některých naftových struktur. Zasáhl i do četných problémů stratigrafie, regionální geologie, hydrologie, hornictví, důlního měřictví, hornické historie a archeologie. Vyznal se prý také v numismatice a antropologii. Uveřejnil více než sto větších i menších vědeckých statí, téměř všechny v německém jazyce. Řada jeho dalších prací zůstala v rukopise a řada závažných záměrů a myšlenek zůstala nedokončena, mezi nimi souborné dílo o českých rudních ložiskách.