Hanuš Josef

(* 13.1. 1872  + 24.12. 1955)

 

Akademik, profesor Vysokého učení technického v Praze, se narodil 13. 1. 1872 v Jilemnici. Jeho otec byl domácím tkalcem. J. Hanuš zemřel 24. 12. 1955 v Praze.

Dětství prožil jednak v Jilemnici, jednak v Peřimově. V letech 1884 – 1887 byl žákem Měšťanské školy v Jilemnici.

Dále studoval na Vyšší škole reálné v Hradci Králové (1887 – 91), pak pokračoval na Vysoké škole technické v Praze, obor technické chemie. Studia zakončil r. 1895 a stal se inženýrem chemie.

V r. 1902 byl jmenován soukromým docentem, roku 1907 se stal profesorem mimořádným a v r. 1911 profesorem řádným analytické chemie a přednostou ústavu pro analytickou chemii. Za okupace musel r. 1939 předčasně opustit aktivní službu.

Vynikal svými pracemi v oboru analytické chemie a potravní chemie. Jeho metoda na stanovení jodového čísla tuků a olejů se stala oficiální metodou v mnoha státech (USA, Německo, SSSR a další). Postavil se do čela moderní analytické chemie, sám i se svými žáky publikoval mnoho vědeckých prací v domácích i zahraničních vědeckých časopisech.

Významně se uplatnil i při organizaci a propagaci vědecké práce. Byl členem hlavního výboru Československé společnosti chemické a více než dvacet let byl hlavním redaktorem Chemických listů a Chemické technologie.

Po mnoho let byl i předsedou II. třídy České akademie pro vědy, slovesnosti a umění.

Byl vynikajícím učitelem. Třikrát byl děkanem vysoké školy chemicko-technologického inženýrství, v létech 1927/28 rektorem Českého učení technického v Praze. Pražská i brněnská technika mu udělily čestný doktorát technických věd.

V r. 1952 byl jmenován řádným členem Čs. akademie věd.

Nikdy nezapomněl na svůj původ syna z lidu a na svůj původ z národnostního pomezí více ohroženého germanizačním útlakem než ostatní území. Po léta byl předsedou Husova fondu – spolku pro podporování nemajetných studujících. Kladl vždy důraz na charakter a odbornou zdatnost svých žáků.

Prof. Dr. Karel Kácl DrSc, nositel medaile Josefa Hanuše

(zkrácený text)