Mejsnar Hynek Jaroslav
( * 17.10. 1837 + 1895 )
Narodil se 17. 10. 1837 v Jilemnici. Byl tedy vrstevníkem jen o několik let staršího V. Hálka a J. Nerudy. Zemřel r. 1895 v Praze. Jeho otec byl v Jilemnici barvířem, později pekařem.
Hynek navštěvoval nejprve místní trojtřídní školu. Měl mimořádné nadání, rodiče jej dali dál studovat gymnázium v Jičíně. V r. 1857 maturoval. Nechal se zapsat na německou filozofickou fakultu tehdejší Karlo – Ferdinandovy univerzity v Praze. Zde studoval klasickou a slovanskou filologii (1857 – 1860).
Svou učitelskou dráhu začínal jako suplující profesor na gymnáziu v Banské Bystrici. Brzy však Slovensko opustil a v r. 1862 již učil na Gymnáziu v Klatovech. V r. 1863 – 64 pak na Gymnáziu v Litomyšli. Z. Nejedlý o něm píše v monografii “Litomyšl. tisíc let života českého města”. “… hořel ohněm prudkých těch let, jemu byla vším ulice, lid, národ. Nejen, že začal hned učit česky a nic než česky, ale když z Prahy došla zvěst o založení Sokola, "počal se studenty i tu chodit v četách po městě a tělocvičit". I jeho věda byla taková – byl více básník, než vědec…”
V roce 1865 je už v Táboře, kde působil 21 let. Byl jmenován řádným profesorem, oženil se. V rodině bylo 7 dětí. Všem zajistil vysokoškolské neb střední vzdělání. R. 1885 požádal o přeložení do Prahy. R. 1889 složil jako první Čech veřejnou zkoušku z ruštiny, což mu umožnilo, aby vyučoval ruštině a češtině i na Českoslovanské obchodní akademii. I v Praze se společensky angažoval. Byl přísežným soudním znalcem v jazyce ruském, řeckém a německém.
Přesto, že neudržoval žádné bližší styky s občany Jilemnice, pronesl zde při různých příležitostech slavnostní projevy. 21. srpna 1864 hovořil při slavnostním svěcení praporu “Spolku pro pěstování umělého zpěvu sborového – Branislav”, který byl dva roky před tím založen.
R. 1885 hovořil u příležitosti sjezdu akademického spolku Krakonoš a vůbec poslední Mejsnarovo veřejné vystoupení bylo věnováno krajinskému sjezdu téhož spolku v r. 1893.
Motiv Jilemnice se v jeho díle ozývá jen z básnických reminiscencí na rodiče. Psal příležitostné básně a proslovy, které vydal ve sbírce r. 1887 v Táboře.
Vedle dlouholeté učitelské činnosti se zabýval překlady, hlavně z řečtiny. Jeho překlady svědčí o nadání a básnickém citu, verš je vkusný, plynulý, překlad správný. Z řečtiny přeložil Homérovu Odysseu, Iliadu; Aischylovu Oresteiu a další díla. Vedle toho překládal i z ruštiny, norštiny…